Update the lesson about the venv setup

#32

Author: encukou

lessons/beginners/venv-setup/index.md

@@ -1,12 +1,14 @@
-{%- macro sidebyside(titles=['Unix', 'Windows']) -%}
+{%- macro sidebyside(titles=['Unix', 'Windows'], code=True) -%}
     <div class="row side-by-side-commands">
         {%- for title in titles -%}
             <div class="col">
                 <h4>{{ title }}</h4>
 {%- filter markdown() -%}
-```{%- if title.lower().startswith('win') -%}dosvenv{%- else -%}console{%- endif -%}
+{%- if code -%}```
+    {%- if title.lower().startswith('win') -%}dosvenv{%- else -%}console{%- endif -%}
+{%- endif -%}
 {{ caller() | extract_part(loop.index0, '---') | dedent }}
-```
+{%- if code -%}```{%- endif -%}
 {%- endfilter -%}
             </div>
         {%- endfor -%}
@@ -15,13 +17,15 @@
 
 # Nastavení prostředí
 
-V této sekci si připravíš adresář, do kterého budeš ukládat soubory
-k začátečnickým kurzům Pythonu, a aktivuješ si virtuální prostředí.
+V této sekci si:
+* připravíš adresář, do kterého budeš ukládat soubory k začátečnickým kurzům
+  Pythonu a
+* aktivuješ virtuální prostředí.
 
 ## Příprava adresáře
 
-Programátoři vytváří spoustu souborů, a víc než u mnoha jiných uživatelů
-počítače záleží na tom, kde jsou ty soubory uložené.
+Programátoři vytváří spoustu souborů a víc než u mnoha jiných uživatelů
+počítače jim záleží na tom, kde jsou ty soubory uložené.
 
 Níže uvedený postup zdaleka není jediná možnost, jak si organizovat soubory.
 Když ale použiješ tenhle ozkoušený způsob,
@@ -46,8 +50,10 @@ Proto ho nedoporučuji vytvářet na Ploše.
 > přestane fungovat *virtuální prostředí*, které za chvíli vytvoříme.
 > Musel{{a}} bys ho smazat a vytvořit nové.
 
-Po vytvoření adresáře si poznamenej, kde přesně je.
-Budeš ho potřebovat na celý zbytek kurzu i na případné navazující kurzy.
+Tenhle adresář budeš potřebovat na celý zbytek kurzu i na případné
+navazující kurzy.
+Poznamenej si proto kde přesně je – zkopíruj si celé jeho jméno, které pak
+můžeš vložit do `cd` v příkazové řádce nebo do grafického prohlížeče souborů.
 
 
 ### Adresář pro každou lekci
@@ -58,19 +64,19 @@ mít obsah zorganizovaný.
 
 Pro začátek si budeme tvořit nový podadresář pro každou lekci tohoto kurzu.
 Aby byly tyhle adresáře hezky seřazené, budeme je číslovat:
-tahle první lekce bude mít číslo `01`,
-příště si vytvoříš adresář `02` a tak dále.
+tahle první lekce bude mít číslo `00`,
+příště si vytvoříš adresář `01` a tak dále.
 
 Všechny budou v tvém novém adresáři, který jsi vytvořil{{a}} před chvilkou.
 
-Adresář `01` si vytvoř už teď.
+Adresář `00` si vytvoř už teď.
 (Možná do něj dnes nic nedáš, ale hodí se ho mít jako ukázku pro příště.)
 
 
 ### Přepnutí
 
 Pak otevři příkazovou řádku a příkazem `cd` přepni do adresáře,
-ve kterém jsi právě vytvořila `01` (t.j. ne přímo do `01`).
+ve kterém jsi právě vytvořil{{a}} `00` (t.j. ne přímo do `00`).
 Například:
 
 ```console
@@ -81,7 +87,7 @@ Pak zkontroluj, že jsi na správném místě:
 * Pomocí příkazu `pwd` (na Windows `cd`) zkontroluj,
   že opravdu jsi v nově vytvořeném adresáři.
 * Pomocí příkazu `ls` (na Windows `dir`) zkontroluj,
-  že v něm je podadresář `01`.
+  že v něm je podadresář `00`.
 
 Například:
 
@@ -90,47 +96,48 @@ $ pwd
 /home/helena/{{rootname}}
 
 $ ls
-01
+00
 ---
 > cd
 C:\Users\Helena\{{rootname}}
 
 > dir
  Directory of C:\Users\Helena\{{rootname}}
-05/08/2014 07:28 PM <DIR>  01
+05/08/2014 07:28 PM <DIR>  00
 {% endcall %}
 
-{% if var('coach-present') -%}
-Výsledek pro kontrolu ukaž koučovi.
-{%- endif %}
-
 
 ## Virtuální prostředí
 
-Teď nainstalujeme *virtuální prostředí* pro Python.
+Teď si vytvoříš *virtuální prostředí* pro Python.
 
-Virtuální prostředí je něco, co nám zajistí, že se všechny počítače budou
+Virtuální prostředí je něco, co zajistí že se všechny počítače budou
 chovat zhruba stejně.
-Až ho zprovozníme, nebudeme potřebovat instrukce zvlášť pro Linux,
+Až ho zprovozníme, nebudu už potřebovat instrukce zvlášť pro Linux,
 zvlášť pro Windows a zvlášť pro macOS.
 
 > [note]
-> V budoucnu využijeme druhou výhodu: každé virtuální prostředí je oddělené od
-> ostatních, takže když doinstalujeme nějakou knihovnu (rozšíření pro Python),
+> V budoucnu využiješ i druhou výhodu: každé virtuální prostředí je oddělené od
+> ostatních, takže když doinstaluješ nějakou knihovnu (rozšíření pro Python),
 > projeví se to jen v jednom virtuálním prostředí.
-> Pokud by se při práci na projektu něco pokazilo, neohrozí to další projekty
-> ve tvém počítači.
+> Kdyby se pak při práci na projektu něco pokazilo, neohrozí to další
+> projekty ve tvém počítači.
 
 Jak na to?
 Na každém systému jinak!
 
-* normální **Linux** (pokud jsi přeskočil{{a}} instalaci Virtualenv):
+* **Linux**:
+
+   Podle toho jak máš Python nainstalovaný bude fungovat jeden z následujících
+   příkazů.
+   Bude je rychlejší vyzkoušet než popsat kdy je který správný,
+   takže nejdřív zkus:
 
    ```console
    $ python3 -m venv venv
    ```
 
-* starší **Linux** (pokud jsi musel{{a}} instalovat Virtualenv):
+   A jestli dostaneš chybu `No module named venv`, zkus místo toho:
 
    ```console
    $ virtualenv -p python3 venv
@@ -144,57 +151,72 @@ Na každém systému jinak!
 
 * **Windows**:
 
+   Podle toho jak máš Python nainstalovaný bude fungovat jeden z následujících
+   příkazů.
+   Bude je rychlejší vyzkoušet než popsat kdy je který správný,
+   takže nejdřív zkus:
+
    ```doscon
    > py -3 -m venv venv
    ```
 
+   A jestli dostaneš chybu `'py' is not recognized`, zkus místo toho:
+
+   ```doscon
+   > python3 -m venv venv
+   ```
+
 Tím se ti vytvořil adresář `venv`, který virtuální prostředí obsahuje.
 Můžeš se podívat dovnitř, ale neukládej tam své soubory a nikdy tam nic neměň!
 
-Zkontroluj si, že `01` a `venv` jsou pěkně vedle sebe:
+Zkontroluj si, že `00` a `venv` jsou pěkně vedle sebe:
 
 {% call sidebyside(titles=['Unix', 'Windows']) %}
 $ ls
-01
+00
 venv
 ---
 > dir
  Directory of C:\Users\Helena\{{rootname}}
-05/08/2014 07:28 PM <DIR>  01
+05/08/2014 07:28 PM <DIR>  00
 05/08/2014 07:38 PM <DIR>  venv
 {% endcall %}
 
 V grafickém prohlížeči souborů to vypadá např. takto:
 
 {{ figure(
-    img=static('dirs.png'),
-    alt="(adresáře '01' a 'venv' vedle sebe)",
+    img=static('dirs-00.png'),
+    alt="(adresáře '00' a 'venv' vedle sebe)",
 ) }}
 
-{% if var('coach-present') -%}
-Výsledek pro kontrolu ukaž koučovi.
-{%- endif %}
-
 
 ### Aktivace virtuálního prostředí
 
 Nakonec virtuální prostředí aktivuj:
 
-{% call sidebyside(titles=['Unix', 'Windows']) %}
+{% call sidebyside(titles=['Unix', 'Windows'], code=False) %}
+```console
 $ source venv/bin/activate
+```
 ---
+```doscon
 > venv\Scripts\activate
+```
+
+Jestli používáš  příkazovou řádku ve Visual Studio Code,
+je příkaz pro Windows složitější:
+```doscon
+> &powershell -ExecutionPolicy bypass
+> venv/Scripts/Activate.ps1
+```
 {% endcall %}
 
 Po spuštění tohoto příkazu by se mělo na začátku příkazové řádky
 (před `$` nebo `>`) objevit slovo `(venv)`.
 Tak poznáš, že je virtuální prostředí *aktivní*.
 
 Aktivační příkaz si zapiš.
-Bude potřeba ho zadat vždycky, když pustíš příkazovou řádku,
-ve které budeš zkoušet své programy.
 
-{% if var('pyladies') %}
-Máš-li vytištěné <a href="http://pyladies.cz/v1/s001-install/handout/handout.pdf">domácí projekty</a>,
-příkaz si poznač tam, ať ho do příště nezapomeneš :)
-{% endif %}
+Vždycky, když pustíš příkazovou řádku ve které budeš zkoušet své programy,
+budeš muset pomocí `cd` přepnout do `{{rootname}}` a zadat tento
+aktivační příkaz.